Narozen 3. 7. 1962 v Praze. Vyučil se nástrojařem v ČKD v Praze-Vysočanech,
kde navštěvoval „výtvarný kroužek“ malíře Jaroslava Horálka. Na počátku jej ovlivnil surrealismus, později byl osloven imaginací Vladimíra Boudníka, Jaroslava Šerých
a zejména Mikuláše Medka.
V roce 1985 se sbližuje s významnými českými umělci z tzv. Hrabalova okruhu – s malířem Zdeňkem Boušem, grafikem Oldřichem Hamerou
a sochařem Karlem Neprašem.
V současnosti vychází
z výrazově neomezených uměleckých tendencí informelu a filosofie nepředmětnosti Ladislava Hejdánka. Zabývá se převážně malbou a kresbou.
František Bukeš během tvorby opouští své ratio a řídí se především svým vnitřním cítěním a jakousi představou o budoucí kompozici díla. Během malování nastává dialog mezi malířem a plochou plátna, malíře se svým alter ego ve spojení s prožitými životními a výtvarnými zkušenostmi.
Obrazy Františka Bukeše jsou intimními výpověďmi, ohledáváním schopností
a možností vlastního já a malířské techniky.
Autor zůstává věrný sám sobě, nepodléhá touze po úspěchu za každou cenu
a nenechává se ovlivnit módními manýrami. Jakoukoliv kalkulaci v tomto duchu by považoval za svoji zkázu.
Františka Bukeše vede touha po bytostně vlastním uměleckém vyjádření, kterým se pro svoji autentičnost bezesporu řadí mezi současné výrazné osobnosti výtvarného umění.
Alena Laufrová, akad. mal.
